Codex Franus

Repertorium českých utrakvistů dle významného pramene z počátku 16. století. Supraphon, SU 3407-2231, © 1999 Total time 67:20

Choc du Monde de la Musique (říjen 1999)
Cena Harmonie za nejlepší nahrávku roku 1999 v kategorii středověk a renesance (2000) 

Schola Gregoriana Pragensis: Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Marián Krejčík, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček
umělecký vedoucí - David Eben
 

Představme si Hradec Králové na přelomu 15. a 16. století. K předním mužům města tehdy patřil Jan Franus, zámožný soukeník a - jako většina hradeckých měšťanů - stoupenec umírněného křídla husitů. Již před koncem století se stal městským konšelem a vykonával i funkci purkmistra, tj. nejvyššího představitele města.
 

Franusův odkaz dalším generacím však nespočívá jen v kusých zmínkách análů o jeho veřejné činnosti. "Dne 8. listopadu r. 1505 po Kristově vtělení, pátého dne potom, co se krutý mrazivý Saturn setkává ve znamení lva s hněvivým Marsem, pilný muž, pan Jan, příjmením Franus, občan města Hradec Králové, jehož řemeslem bylo soukenictví, objednal ve své horlivosti vlastním nákladem za 55 kop pražských grošů do kostela Ducha Svatého tuto knihu, která je opravdu pamětihodným a velkolepým dílem."
 

Tento zápis je možné si přečíst v latinském originále přímo na jednom z listů dotyčného rukopisu. Slova chvály na toto dílo rozhodně nejsou přehnaná. Již vnější popis ledacos naznačuje: kodex má rozměry 66 x 43 cm, váží několik desítek kilogramů, obsahuje 367 listů a je bohatě iluminován. Pro hudebníka je pak nejcennější hudební obsah pramene, který svědčí o pestrosti a různorodosti duchovní hudby této doby.
 

Repertoár, jenž se objevuje na této nahrávce, lze v zásadě rozdělit do tří skupin: první skupinu tvoří jednohlasý gregoriánský chorál, kam můžeme zařadit jak gregoriánské zpěvy zděděné z karolínské doby (Rorate celi, Terribilis est locus aj.), tak i pozdně středověkou monodickou tvorbu (např. nová propria pro svátek Božího těla). Druhou formální kategorií jsou duchovní písně (lat. "cantiones"), většinou jednohlasé, občas i vícehlasé. Tyto písně mohou být zpívány samostatně, v některých případech však mohou fungovat i jako vsuvky či přídavky k jiným chorálním zpěvům. Tímto způsobem jsou například do chorálního Kyrie eleison zakomponovány dvě sloky písně Ave Trinitatis cubile. Třetí část repertoáru představují vícehlasé kompozice, například moteta, kde každý z hlasů má svůj vlastní text (Jacob scalam - Pax eterna - Terribilis est locus, Unde gaudent - Eya Dei iherarchia - Nostra iocunda curia, etc.) Je zajímavé, že u dvou motet uváděných na tomto CD známe i jméno autora. Je jím Petrus Wilhelmi de Grudencz, vynikající autor polského původu, který patrně přebýval v Čechách okolo poloviny 15. století.
 

Z nesmírně bohatého materiálu Franusova kancionálu jsme se zaměřili na čtyři liturgická témata. Nejprve jsou to dva hlavní "sloupy" církevního roku, a to repertoár doby adventní společně s Vánocemi a repertoár velikonoční. Téma posvátného prostoru poté evokují zpěvy ze svátku Posvěcení chrámu. Poslední část patří svátku Božího těla. Jeho hlavním tématem je úcta k eucharistii (proměněné hostii). Tato úcta byla velmi důležitá nejen pro kališníky, ale pro celý křesťanský svět.
 

Na závěr dejme ještě jednou slovo písaři rukopisu, který již ve výše citovaném zápisu líčí pohnutky vzniku Franusovy velkolepé knihy: "Nejsilnějším důvodem bylo to, aby se z ní nesmrtelný Bůh a všichni jeho svatí v hojnosti neustále oslavovali a ctili. On [tj. Franus] pak nemohl více přispět k spáse své duše než skrze toto výborné a slavné dílo."