Regnum et imperium

Vznik samostatné Československé republiky je v tomto jubilejním roce připomínán v různých souvislostech. Často se mluví o historických okolnostech i národních tradicích.

Tento koncertní program by chtěl prostřednictvím středověké hudby zamířit k duchovním kořenům českého státu, které by rozhodně neměly být zapomenuty. Státní celek v oblasti České kotliny patřil v raném středověku do společenství národů, které tvořily oblast západního křesťanství. Nositeli kulturních a duchovních hodnot zde byly zejména církevní instituce. Je tedy logické, že představy o duchovní podstatě vládní moci a pojetí panovníka, jenž nutně vládne „z Boží milosti“, zde měly své pevné místo – a to ať již byly v praxi naplňovány, či nikoli.
1) Metropole, k níž západní Evropa tradičně vzhlížela, byl nepochybně Řím. I když po opakovaných nájezdech barbarů ztratil nemálo z někdejšího lesku i moci, byl stále městem apoštolů Petra a Pavla, a římský biskup měl jakožto Petrův nástupce privilegované postavení. Úvodem koncertu tedy uslyšíme dvě ukázky ze svébytného starořímského repertoáru. Předzpěváci se v římské schole nazývali paraphonistae. Jelikož paraphonos znamená v pozdně antické teorii intervaly kvinty a kvarty, někteří badatelé se domnívají, že předzpěváci mohli zpívat i v paralelních intervalech. Zkusme takto zaspekulovat při úvodním Alleluia.
V mocenském rozložení sil hrála rozhodující roli Franská říše Karla Velikého. Právě zde se v průběhu 9. století zrodila myšlenka universálního společenství křesťanů (corpus christianorum), které spojuje národy napříč Evropou. Významným – možná nejvýznamnějším – prvkem, který spojoval oblast západního křesťanství, byl jednotný bohoslužebný zpěv nazývaný gregoriánský chorál. Chorální melodie získaly více méně pevnou podobu koncem 8. století právě ve Franské říši. Franského panovníka Karla Velikého a jeho sídelní město Cáchy si připomeneme prostřednictvím sekvence Summi regis; její autorství je připisováno Alcuinovi, poradci Karla Velikého. Laudes regiae nebo carolinae představují slavnostní přímluvy, které se zpívaly od karolinských dob při korunovacích a významných církevních slavnostech.
Pro christianizaci Evropy hráli důležitou roli Irové a také Anglosasové. Zmíněný Alcuin, hlavní tvůrce vzdělávací reformy Karla Velikého, byl Anglosaský mnich, a také Bonifác, jenž působil hlavně v oblasti jižního Německa. Bonifácovu aktivitu si zpřítomníme antifonou Sancte Bonifati martyr, která patří k nejstarším památkám vícehlasu v Evropě.
Pro české země bylo nejvýznamnějším zprostředkovatelem gregoriánského chorálu město Řezno (Regensburg). Zdejší biskup (jenž současně zastával i funkci opata kláštera sv. Emmerama) měl na starosti i oblast Čech až do založení pražského biskupství v r. 973. Řezenského patrona Emmerama si připomeneme ukázkou z nejstaršího officia k tomuto světci, které bylo teprve nedávno objeveno v rukopisech kláštera sv. Jiří v Praze (responsorium Laudemus Dominum).
2) V 10. století se objevují na scéně osobnosti domácího původu, bez nichž bychom si další vývoj mohli jen těžko představit. Byl to zejména sv. Václav, věčný kníže Čechů, s nímž je spojeno upevňování křesťanství v zemi. Důležitou postavou je také sv. Ludmila, jejíž kult byl pěstován hlavně v místě jejího posledního odpočinku – v klášteře sv. Jiří v Praze. Osobností evropského významu byl jistě sv. Vojtěch – druhý pražský biskup, jehož blízkým přítelem byl císař Ota III. V této části koncertu se zaměříme právě na národní světce a repertoár, který vznikl k jejich úctě. Nesmíme přitom opomenout píseň Hospodine pomiluj ny, jejíž autorství bylo ve středověku připisováno právě svatému Vojtěchu. Podle novějšího bádání je však tento starobylý zpěv připomínající litanii spíše pozůstatkem staroslověnské liturgické tradice.
Repertoár k českým světcům doplní dvě vícehlasé skladby z francouzské (Motetus Et exaltavi plebis) a anglické produkce (Martyr Dei), které byly určeny pro svátky svatých.
3) Naši pouť uzavřeme v době a u osoby Karla IV., jenž ideu českého království nejen naplnil, ale také zasadil do mezinárodního kontextu. Praha se díky Karlovi stává centrem středověké Římské říše. Jeho vláda tedy symbolizuje přechod od „regnum“ k „imperium“.
S nástupem Karla IV. na český trůn se otevírá nová etapa v kulturním životě země. Praha se stává arcibiskupskou metropolí a centrem moderní gotické architektury. Do Čech pronikají silněji francouzské vlivy, a to jak ve výtvarném umění, tak i v hudbě. Internacionalizaci pražského kulturního prostředí podtrhuje založení univerzity v roce 1348. Právě zde vzniká na konci 60. let 14. století traktát o moderní francouzské notaci a objevuje se zde i francouzská i domácí tvorba odrážející dobové hudební tendence. Repertoár tohoto bloku čerpá tedy jak z francouzské tvorby, tak z českých pramenů 14. století.
S dynastií Lucemburků je také úzce spjat nejslavnější skladatel 14. století, Guillaume de Machaut. Roku 1323 vstoupil do služeb Karlova otce Jana Lucemburského jako jeho sekretář a Karel s ním pravděpodobně také musel přijít do styku. Tvorbu tohoto mimořádného autora zde zastupuje tříhlasé moteto Dame je sui cilz qui vueil - Fins cuer doulz.
Připomínkou svátku Kopí a hřebů Páně, jenž vznikl z iniciativy Karla IV, je čtení a responsorium Vibrans miles lanceam. Smutečním zpěvem Pange melos lacrimosum se pomyslně zúčastníme velkolepého pohřebního průvodu, vyprovázejícího zesnulého císaře Karla.
Na konci 14. století se výrazněji otevírají i vztahy k Británii. Někteří významní kanovníci – jako např. Vojtěch Raňkův z Ježova – studovali v na univerzitě v Oxfordu; a jsou to myšlenky anglického reformátora Johna Wycliffa, které byly reflektovány na pražské univerzitě a ovlivnily velmi silně učení mistra Jana Husa. Proto zakončíme dnešní koncert slavnostním Gloria in excelsis z tzv. Old Hall Manuscript, významného anglického hudebního rukopisu z přelomu 14. a 15. století.

Dramaturgická koncepce programu vznikla v souvislosti s řešením evropského projektu HERA Sound Memories: The Musical Past of Late-Medieval and Early-Modern Europe (www.soundme.eu), na kterém se podílejí badatelé a hudební interpreti z Nizozemí, Velké Británie, České republiky, Polska a Švýcarska. Projekt Sound Memories se věnuje zkoumání vztahu našich předků z období pozdního středověku a raného novověku k hudbě starších historických období. Českou republiku reprezentují muzikologové z  Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Lenka Hlávková, David Eben, Jan Ciglbauer), soubor Schola Gregoriana Pragensis (umělecký vedoucí David Eben) a studenti skladby z Hudební fakulty Akademie múzických umění pod vedením Michala Rataje.

Ve středu 11. dubna 2018 proběhl v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě koncert souborů Schola Gregoriana Pragensis a Anonymous III s názvem Regnum et imperium. Koncertní program je vystavěn na dramaturgické linii, která spojuje nejvýznamnější duchovní centra raně středověké Evropy s Prahou Karla IV. Program je zčásti výsledkem badatelských aktivit a mezinárodní spolupráce v rámci projektu Sound Memories. Poslechněte si nahrávky některých skladeb, které toho večera zazněly.