Antica e moderna

SGP - Antica e moderna

Gregoriánský chorál ke svátku Posvěcení chrámu a Suita liturgica Petra Ebena pro jednohlasý sbor a varhany. Společně s Petrem Ebenem - varhany.
Supraphon, SU 3373-2231, © 1998
Total time 64:07
Choc du Monde de la Musique (květen 1999) 

Schola Gregoriana Pragensis: Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček
umělecký vedoucí - David Eben

Missa in Dedicatione Ecclesiae - Mše ze svátku Posvěcení chrámu
1. Litaniae Sanctorum 0:53
2. Introitus Terribilis est locus 1:59
3. Kyrie XIII 1:54
4. Gloria XIII 2:32
5. Lectio Ad decus ecclesie 5:23
6. Graduale Locus iste 2:55
7. Alleluia Adorabo ad templum 2:03
8. Praefatio & Sanctus XIII 2:49
9. Agnus Dei XIII 1:17
10. Communio Domus mea 3:16
11. Tropus ad Benedicamus Zacheus arboris 0:59
Petr Eben: Suita liturgica
12. I. Dominica de Passione / 5. neděle postní
Introitus Zjednej mi právo
Graduale & Tractus Vysvoboď mne, Pane
Offertorium Oslavovati tě budu, Pane
10:52
13. II. Theresiae a Jesu Infante / Sv. Terezie od Ježíše
Introitus Přijď, nevěsto má
Offertorium Velebí duše má Hospodina
6:48
14. 14. Dominica IV. in Quadragesima / 4. neděle postní
Introitus Vesel se, Jeruzaléme
Festum Omnium Sanctorum / Svátek Všech Svatých
Offertorium Duše spravedlivých
7:19
15. In Ascensione Domini / Nanebevstoupení Páně
Introitus Muži galilejští
Alelluia Vstoupil Bůh za plesání
Communio Prozpěvujte Pánu
9:46

Průvodní text Davida Ebena:

Název CD "Antica e moderna" chce symbolizovat dialog staré a nové hudby, která se v sobě navzájem zrcadlí a je si současně vzdálená i blízká. Spojuje ji kromě jiného i funkce, k níž je určena: zpěv při křesťanské bohoslužbě. 

Celá koncepce je založena na polaritě dvou velkých celků: v prvním zaznívá liturgický zpěv ve své nejstarší podobě - jako gregoriánský chorál. Druhá část přináší niterný prožitek chorálu vtělený do hudební řeči 20. století. 

Nejprve tedy vstoupíme do liturgie svátku Posvěcení chrámu, který patří k základnímu fondu liturgických slavností. Jeho repertoár byl zpočátku určen pro svátek posvěcení římské baziliky Panny Marie a Mučedníků. Tato bazilika byla původně pohanským pantheonem. Papež Bonifác IV. ji v 7. století nechal zasvětit Panně Marii a svatým mučedníkům, jejichž ostatky dal z katakomb přenést právě sem. Zpěvy vytvořené pro svátek posvěcení tohoto kostela se pak začaly užívat jako repertoár svátku posvěcení kostela obecně. 

Introitus Terribilis est locus dává posvěcený prostor chrámu do souvislosti s místem Jakobova vidění, které je popisováno v první knize Mojžíšově: Jakob ve snu vidí žebřík, jehož vrchol dosahuje až k nebesům a po něm vystupují nahoru a dolů andělé Boží. Když Jakob procitne, zvolá: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo, není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská." Vznik zpěvů ze svátku Posvěcení chrámu sahá, jak jsme před chvílí naznačili, ještě do prvního tisíciletí. Nalezneme je však i v českých pramenech vrcholného a pozdního středověku, obohacené o některé nové kompozice. Jednou z nich je také čtení z Apokalypsy, které zaznamenává jeden z rukopisů arcibiskupa Arnošta z Pardubic z druhé poloviny 14. století. Vlastní biblický text je prokládán poetickými meditacemi komentujícími úryvek z Apokalypsy. 

Posledním zpěvem této první části je dvojhlasý tropus Zacheus arboris, taktéž z českého pramene 14. století. Můžeme si všimnout techniky výměny hlasů (takzvaný Stimmtausch): melodie je složena ze dvou motivů, v jejichž přednesu se oba hlasy střídají na způsob kánonu. Slova jsou inspirována úryvkem z evangelia, který se čte ve mši svátku Posvěcení kostela. Jedná se o příběh celníka Zachea, který vylezl na strom aby viděl kolemjdoucího Ježíše. Tak jako potom Ježíš přišel do Zacheova domu a usedl k jeho stolu, tak i do chrámu přichází Kristus, aby připravil duchovní hostinu věřícím. 

Suita liturgica vznikla jako výběr z "Liturgických zpěvů" Petra Ebena, k nimž autor doplnil koncertantní varhanní mezihry. O svém vztahu ke gregoriánskému chorálu a o svých "Liturgických zpěvech" Petr Eben říká: "Gregoriánský chorál byl pro mne důležitou inspirací po celý můj život. Tři vlastnosti mne na něm vždy fascinovaly: je to jednohlas, který po hybridním bujení harmonie 19. století při poslechu náhle přináší prostotu jedné samotné melodie, a ta je autonomní, plně uspokojivá, meditativní i monumentální. Tento jednohlas mi přináší i druhou důležitou vlastnost: téma mohu citovat i ve slohu své vlastní řeči, což bych těžko mohl udělat, kdybych citoval například bachovský chorál. Třetí zvláštnost je rytmická uvolněnost. Po železném diktátu přízvučných těžkých dob, jejichž pravidelné kroky přibíjely melodii k zemi od dob generálního basu v baroku až dodnes, zde jsou zrušeny doby taktu a hudba se volně vznáší v prostoru, plyne nesvázaná v neustálém proudu. 

Liturgické zpěvy jsem psal v letech 1955-1960 jako propria k jednotlivým nedělím a svátkům. Ještě před II. vatikánským koncilem nám záleželo na tom, zejména během těchto let, aby věřící při mši mohli rozumět textům v české řeči. 

Při zhudebnění jsem si uvědomil, jak velké jsou kontrasty atmosféry různých svátků a snažil jsem se je hudebně vyjádřit. Byl jsem inspirován - jak jsem již naznačil - melodií i rytmikou gregoriánského chorálu. Melodie jsou ovšem v modernější řeči někdy silně chromatizované, zachoval jsem však gregoriánskou formu střídání antifony a žalmu."
Další informace o Petru Ebenovi - http://www.sdmusic.cz/czmic/eben