Ach, homo fragilis

Na samém sklonku středověku se výrazně stupňuje zájem o témata lidské křehkosti a pomíjivosti. V té době vznikají v Čechách poetické, písním podobné skladby zvané lejchy. Mohly se uplatnit jak v liturgii, tak i při akcích společenského charakteru. Jejich text je neobyčejně expresivní s řadou naturalistických apokalyptických obrazů. V některých případech jde až o jakési hudebně-literární “tance smrti”. Závěr koncertu však vyjadřuje naději, že člověk nezůstává sám se svou nedokonalostí, a že má vždy otevřenou cestu k duchovnímu růstu (srov. CD Ach, homo fragilis).